Ve čtvrtek, 5. února 2026, jsme společně s kolegy z OS KOVO vyrazili do Vítkovic na rozsáhlý manifestační mítink svolaný odborovým svazem. Do Ostravy dorazili zástupci nejen z českých podniků, ale také odboráři z
Polska, Maďarska, Německa a Slovenska. Hlavním tématem byla obrana pracovních míst a požadavek na změnu parametrů emisních povolenek tak, aby přestaly být předmětem burzovních spekulací a začaly skutečněodrážet reálné úsilí o technologickou transformaci, nikoli likvidovat evropský průmysl. Počasí bylo mizerné, studený déšť a vlezlo. Navzdory tomu se akce zúčastnilo na 1100 demonstrantů.

Na pódiu vystoupila řada politiků i odborových předáků. Premiér Andrej Babiš i ministr práce Aleš Juchelka se pochlubili úpravou zákona, která umožní horníkům z Dolu ČSM odejít do plného důchodu, přestože jim do splnění limitu chybělo několik směn. Ale o těch mluvit nechci, těch bude plný mediální mainstream. Z politiků promluvil i aspirující ministr životního prostředí Filip Turek, který se tentokrát v Ostravě držel nezvykle při zemi. I to ale ukázalo, jak hluboko se situace dostala: rozhodnutí Bruselu a Fialovy vlády dopadla na průmysl tak tvrdě, že dnes mohou Turek s Babišem působit jako „hlasy rozumu“.

Za odbory promluvili Roman Ďurčo a Josef Středula, zdravici zaslal i škodovácký nestor Jaroslav Povšík. Jejich projevy se rychle dostaly do médií, ale mezi účastníky zanechal silný dojem Petr Arnican z IG Metall Bavorsko, který překvapil výbornou češtinou.

Právě na jeho vystoupení se ukázal rozdíl mezi přístupem západních odborů a zemí V4. Němečtí odboráři považují přechod na bez-uhlíkovou ocel za technologicky proveditelný — ovšem pouze za podmínky, že budou chráněna pracovní místa a investice poputují do moderních technologií, jako jsou obloukové pece či vodíková a elektrolytická výroba oceli. Varoval však, že tento přechod není možný, pokud současně emisní povolenky dusí podniky a stávají se hračkou finančních spekulantů. Odboráři ze zemí V4 naopak zdůrazňovali nutnost bránit tradiční výrobu a zmírnit finanční tlak povolenek. Společným tématem všech
zúčastněných však zůstává ochrana před asijským a indickým dumpingem.

Zajímavý moment nastal, když prostor dostali i zástupci zaměstnavatelů — a poprvé snad v životě sklidili potlesk odborářů. To samo o sobě vypovídá o vážnosti situace.
Největší kontroverze však vyvolal majitel Brano Group Pavel Juříček. Ve svém vystoupení prohlásil, že Evropa musí kromě Green Dealu změnit i migrační politiku, aby zůstala „bílým kontinentem bez vlivu islámu“. Tento výrok byl pro mnohé šokem a působil jako otevřená demonstrace extrémních postojů, které se v debatě o průmyslu nemají objevovat. Juříček není politik ani odborář, nemusí se zodpovídat voličům — a právě to připomnělo, jak velká moc plyne z vlastnictví výrobních prostředků a jak málo demokratické kontroly ji doprovází. Hlasů, které mu z publika volaly „hanba“, bylo jen několik.

Podle mého názoru nebyla přítomnost fašizujících politiků a tendencí na mítinku náhodná. Je to důsledek toho, že levicové síly byly v posledních letech systematicky oslabovány spojenou frontou neoliberálů, oligarchů a přizvukující mediální většiny.  Tím se otevřelo široké vakuum, do kterého se nyní snaží pronikat protofašistické proudy, vydávající se za „obhájce pracujících“. Zástupci levicových stran na podiu nebyli, jen pod ním byla předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Je to přesně ta situace, kterou vystihuje bonmot: nechtěli jste třídu, tak tady máte národ.

Mítink ve Vítkovicích tak nebyl jen protestem proti konkrétním opatřením, ale i demonstrací jednoty napříč státy a profesemi. Ukázal, že evropské ocelářství stojí na rozcestí — a že budoucnost průmyslu i
pracovních míst bude záviset na tom, zda se podaří zkrotit spekulace, nasměrovat investice do moderních technologií a posílit hlas pracujících.