Pracovníci bank a pojišťoven ve stávkové pohotovosti
Od 14. listopadu jsou odbory pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví ve stávkové pohotovosti. K jejímu vyhlášení došlo kvůli tomu, že manažeři bank odmítají s odbory jednat, nebo s nimi jednají jen naoko. Situace v bankovním sektoru je přitom podobná, jako v jiných odvětvích a platí pro ni také heslo „konec levné práce“.
Nejde však jen o platy, ale také o atmosféru na pracovišti. Jak uvádí OS pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví, je právě jejich obor podle údajů Mobbing Free Institutu čtvrtým nejhůře hodnoceným odvětvím v ČR z hlediska mobbingu a bossingu. Stále se zvyšující nároky na rychlost, množství a kvalitu služeb se mohou projevit syndromem vyhoření a psychickými problémy, zejména v kombinaci s výše uvedeným šikanováním ze strany nadřízených
Odstrašující ČSOB
Jedním z příkladů, jak špatná je situace v tomto odvětví, je Československá obchodní banka (ČSOB). V ní se odbory marně snaží dojednat novou kolektivní smlouvu, jejíž platnost vypršela v prosinci 2017. Vedení této banky, jejíž stoprocentní podíl vlastní belgická KBC Group N.V., odmítá přistoupit na požadavky odborů na podstatné zvýšení mezd. Přitom je ČSOB banka, která se chlubí nárůstem zisku za loňský rok o 13 % na 13,5 miliard korun. Jako jinde i zde platí, že zvyšující se nároky na zaměstnance se neodráží v platech a situace došla už tak daleko, že jen od roku 2015 odešlo na 2500 z celkového počtu 7200. Návrh odborů zněl 15 % nárůst platů u nízkopříjmových pracovní pracovníků. Vedení banky však odpovědělo, že nelze jít na více než 3 %. Od té doby jsou jednání na mrtvém bodě, a dokonce dochází ke snaze podkopat akceschopnost odborové organizace.
Odpor
Situace se tedy nelepší řadu měsíců. OS pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví spolu s dalšími aktivisty uspořádal už několik akcí, aby informoval i neodborově organizované zaměstnance o situaci a o vyhlášení stávkové pohotovosti. Poslední akce tohoto druhu se odehrála v úterý 16. ledna. Týmy aktivistů se vydali na pobočky bank po celé Praze a tam diskutovaly se zaměstnanci a zákazníky o současné situaci v sektoru. Reakce většiny lidí byly pozitivní a řada zaměstnanců také potvrzovala nedobré podmínky na pracovišti, zejména přetěžování a nesplnitelné plány vedení. Akce podobného typu v České republice chybí a je dobře, že se odbory vydaly tímto směrem. Jen aktivní a bojovní zaměstnanci mohou dosáhnout důstojných podmínek a být základem pro hlubší společenskou změnu.