{mosimage}Odedávna všichni vědí, že nepřítel může být užitečný. Společný nepřítel umí přimět jinak nesourodou skupinu semknout se a spolupracovat. Neustálé vědomí toho, že kdosi stále číhá kdesi, avšak dozajista připraven kdykoli zaútočit, přiměje řadu lidí raději si nestěžovat a podřídit se „zájmům celku“, protože nepřítel by jakýchkoli vnitřních rozporů a oslabení využil.

Důležité je na nic se neptat. Prostě „plány imperialistů zhatí naši vepři boubelatí“. Ideální je nepřítel neviditelný. Ve jménu obrany před ním se oklešťují kdysi vydobytá práva a svobody, porušuje se mezinárodní právo a zabíjejí se civilisté. Neviditelnému nepříteli se vyhlásila válka a její výhoda je obrovská, můžete v ní vítězit, ale zvítězit nemusíte nikdy. Neviditelný nepřítel může číhat kdekoli, může to být váš soused, můžete to být vy, když si nedáte pozor. A tak je tu neviditelný nepřítel stále s námi a za souhlasného přikyvování zbrojních firem mu jako výraz díků nabízí svou neviditelnou ruku i trh.

Ale stejně jako všudypřítomné zlo si vyžádalo svou personalizaci v postavě ďábla, i neviditelný nepřítel se musí občas zhmotnit a vstoupit mezi nás, aby náhodou nikoho nenapadlo, že nepřítelem by mohl být ten, kdo se tak úporně snaží všude hledat nepřátele. A proč se namáhat inovacemi, řekl si zřejmě newyorský Daily News, když před časem přilétal Mahmúd Ahmadínedžád na návštěvu USA. Titulní strana oznamovala: „Ďábel přistál“. Není divu, vždyť tentýž muž mluvil o „vymazání Izraele z mapy“. Co na tom, že šlo o špatný překlad z perštiny (Ahmadínežád řekl, že „režim, který okupuje Jeruzalém, musí zmizet ze stránek času“; nejde tedy o vyhlazování obyvatel, ale o pouhou změnu režimu, anglicky regime change, která je v určitých kruzích značně populární). Tento výrok se přesto stal notoricky známým zaříkadlem proti Iránu a jeho prezidentovi.

Titulek článku o Ahmadínežádově vystoupení na konferenci Hnutí nezúčastněných zemí na serveru novinky.cz (http://www.novinky.cz/clanek/146097-iransky-prezident-obvinil-usa-ze-sireni-aids-po-svete.html) zase 29. července hlásal: „íránský prezident obvinil USA ze šíření AIDS po světě.“ Ti, kteří si ještě vzpomínají na amerického brouka, neboli mandelinku bramborovou, vyhazovanou kdysi Američany z letadel na území Československa, nebudou nájezdy sexuchtivých HIV pozitivních Američanů do rozvojových zemí překvapeni. Ostatní se ale zřejmě zamyslí, co že to chtěl vlastně Ahmadínedžád světu říci.

Agentura AP na svém webu (http://hosted.ap.org/dynamic/stories/I/IRAN_AHMADINEJAD?SITE=COBOU&SECTION=HOME&TEMPLATE=DEFAULT) píše toto: Ahmadínežád obvinil velmoci z „podněcování svárů (…), aby vystupňovaly vojenské soupeření a závody ve zbrojení a mohly tak živit svůj zbrojní průmysl“. AIDS, řekl, je také výsledkem podmínek ve světě, „zavedených velmocemi“.

Odpusťme teď autorovi článku na Novinkách, že nepostřehl rozdíl mezi šířením nemoci a vznikem epidemie v důsledku určitých podmínek. Obojí stejně nakonec vede k milionům mrtvých. A to zejména v nejchudších zemích. Patenty západních farmaceutických společností neumožňují výrobu léků v cenových relacích přijatelných pro rozvojové země. Více než 85 procent dětí do 15 let nakažených AIDS žije v subsaharské Africe; v bohatších zemích, kde úspěšně fungují programy zaměřené na zabránění přenosu nemoci z matky na dítě během těhotenství a porodu, je počet nakažených dětí minimální. Vývoj léků pro děti, které se od léků pro dospělé liší, tak přestává být pro farmaceutické společnosti dostatečně lukrativní. Za všechny pak uveďme jeden příklad „podmínek, zavedených velmocemi“ z roku 1999. Popisuje ho ve svém článku pro The Guardian George Monbiot (http://www.guardian.co.uk/comment/story/0,3604,280272,00.html).

Kromě léků, které zpomalují průběh AIDS a zmírňují příznaky, existují také (velmi drahé) léky, které zabraňují přenosu nemoci z matky na dítě či zmenšují riziko nákazy žen, jež byly znásilněny. Jižní Afrika, kromě jiného země právě s vysokým počtem případů znásilnění, se rozhodla problém AIDS řešit a otevřela si jiné cesty k lékům, než nákup přímo od farmaceutických společností – koupit práva na jejich výrobu, či nakupovat je v zemích, které je vyrábějí nejlevněji. Tento krok vyvolal bouřlivou reakci nejsilnějších farmaceutických firem, které se začaly obávat o své zisky.  Clintonova administrativa vyslyšela jejich požadavky a začala vyhrožovat sankcemi vůči Jižní Africe. A v červenci 1999 schválil americký Kongres nový zákon, African Growth and Opportunity Act.  Jak píše Monbiot: „Od této doby Africké země získají americkou pomoc, obchodní licence a úlevy z dluhů, jen když předají svá klíčová aktiva americkým korporacím a slíbí snižovat veřejné výdaje.“ Snad přesněji to vyjádřil senátor Richard Lugar: „Nakolik byly důležité naše programy na záchranu dětí, zdravotní, zemědělské, vzdělávací a humanitární programy, nepřispívaly americké ekonomice. Z tohoto důvodu je čas přehodnotit naši politiku.“ Možná, že právě toto vyjádření zná Ahmadínežád. A snad si ho i správně přeložil, nejen z angličtiny do perštiny.

Ahmadínežád ale na konferenci nemluvil jen o AIDS. Mluvil o Palestině, o tom, že vliv velmocí upadá, o tom, že nerespektují mezinárodní právo a zneužívají OSN. Pokud se Spojené státy považují za velmoc, připíše si teorie o ďáblovi další silné argumenty. Ostatně o jeho vymýtání z Iránu se už na druhé straně Atlantiku nějakou dobu zpívají písně. Tuhle přeci (v podání amerického prezidentského kandidáta McCaina) všichni známe: „Bomb, bomb, bomb Iran!“  

Jana Glivická