Pět důvodů, proč velké vojenské mocnosti prohrávají

{mosimage}Spojené světy jsou dnes největší vojenskou mocností světa. Izrael je největší vojenskou mocností na Středním východě. Jedním z nejzřejmějších pokušení těch, kdo mají vojenskou převahu, je použít vojenskou sílu k dosažení něčeho, co naráží na politický odpor. Spojené státy se v roce 2003 rozhodly použít sílu proti Iráku. Izrael se v roce 2006 rozhodl použít sílu proti Libanonu. V obou případech vlády, které o tom rozhodly, počítaly s jistým a navíc rychlým vojenským vítězstvím.

Normálně je největší vojenská mocnost světa nebo daného regionu samozřejmě schopna takový vojenský střet vyhrát, a vyhrát ho rychle. To máme vlastně na mysli, když mluvíme o největší vojenské mocnosti. Vítězství ovšem předpokládá situaci, v níž je mezi vojenskými silami bojujících států opravdu drtivý rozdíl. Pokud tak drtivý není, rozhodnutí použít vojenskou sílu se může obrátit proti útočníkovi a vážně ho poškodit. Je k tomu pět důvodů.

1) Jestliže se ukáže, že slabší mocnost má dost síly na to, aby proces zpomalila, nebo dokonce způsobila jeho zabřednutí, pak je hlavním výsledkem vojenského střetu odhalení mezí údajné drtivé síly největší vojenské mocnosti. Svět z této situace usoudí, že největší vojenská mocnost je vojensky slabší než se většina lidí domnívala. A ostatní země si z takové ne zcela přesvědčivé ukázky vojenské síly učiní vlastní politické závěry.

2) Vleklá válka je vždy a nevyhnutelně odporná. Největší vojenská mocnost se dopouští skutků, které začínají být morálně odpudivé. Pokud je válka opravdu krátká, na takové delikty se rychle zapomíná. Ale pokud se protahuje, delikty se stávají stále více součástí obecného obrazu nejen ve dvou válčících zemích, ale také ve zbytku světa. Největší vojenská mocnost začíná ztrácet veškerou morální převahu, na níž se odvolávala a kterou dosud uznávalo světové veřejné mínění. Země, které byly dosud víceméně na straně největší vojenské mocnosti, se začínají zvolna ale jistě distancovat a někdy dokonce dávají najevo politické a morální rozhořčení.

3) Na začátku má obvykle vláda pro své rozhodnutí jít do války podporu naprosté většiny domácího veřejného mínění. Tato podpora se projevuje vlasteneckým zápalem a výrazným morálním souhlasem s vládou. Tento vnitřní souhlas se ovšem opírá o přesvědčení veřejnosti, že válka je nejen spravedlivá, ale že bude také vyhrána rychle a tudíž relativně bezbolestně.

Když začne válka zabředávat, vláda postupně ztrácí podporu ve dvou skupinách domácího obyvatelstva. Jednak u lidí, kteří si myslí, že se vláda dostatečně nesnažila a že je v základě neschopná. Ti volají po další eskalaci vojenského útoku. Pokud se ukáže, že eskalace je z nějakého důvodu nemožná, tato skupina často dojde k závěru, že je třeba se z války úplně stáhnout. Existuje druhá skupina, která začne mít morální pochybnosti o válce a požadovat stažení nikoli proto, že je vláda neschopná, ale protože je morálně v neprávu. Ačkoli tyto dvě skupiny vnitřních kritiků říkají opačné věci a jsou navzájem ve vážném rozporu, jejich nespokojenost společně vyvolává značný vnitřní tlak na změnu vládní politiky.

4) čím déle pokračuje tato situace, tím větší jsou její náklady - náklady v lidských životech (největší vojenské mocnosti) i náklady ekonomické. čím je válka dražší, tím víc vláda ztrácí vnitřní podporu. Země, proti níž je vedena válka, je nepochybně poškozována fyzicky, často až do krajnosti. Ukáže se ovšem, že značné škody utrpí i největší vojenská mocnost, i když přitom nebude ničena její vlastní infrastruktura.

5) Když dojde k tomu všemu - když se ukáže, že vojenská síla největší vojenské mocnosti není tak velká, jak se původně myslelo, když zmizí její morální převaha, když mocnost ztrácí vnitřní podporu a rostou její náklady -, výsledkem je úpadek celkového politického postavení největší vojenské mocnosti ve světosystému, úpadek, který někdy bývá prudký.

Politický závěr, který je třeba vyvodit z těchto pěti důvodů: největší vojenská mocnost by si měla nejdřív ověřit, zda má opravdu drtivou převahu, než si sama způsobí tak velké škody.