Britským listům je vyčítáno, že selektivně otiskují zprávy čSSD. Britským listům je také vyčítáno, že jsou levicové.

Redaktoři Britských listů se upřímně snaží vytvořit skutečně liberální periodikum, jehož mottem je demystikovat rozličná tabu, tedy psát o tom, o čem se nemluví. Přesto jsou Britské listy zároveň převažující měrou levicové.

„Vtip“ je v tom, že v české republice je naprosto drtivá většina profesionálních novinářů pravicového zaměření. To ilustruje článek „Ohledání volebních ztrát: Komu fandi novináři“ z Hospodářských novin 8. 6 2006, kde píše Miloš čermák:

„Internetový server Mediář oslovil čtyři dni před volbami padesát novinářů. Ve vybraném vzorku byli členové vedení a klíčoví redaktoři z redakcí celostátních deníků, týdeníků, televizí a rozhlasových stanic. Dotazník vyplnila asi polovina z nich. A více než čtyřicet procent uvedlo, že svůj hlas dají ODS. Na další místech s přibližně čtvrtinovou podporou skončili zelení a lidovci. Ani jeden (!) novinář nenapsal, že bude volit čSSD.“

Novináři nejsou žádnou výjimkou. Minulý týden si mi jeden, podle mého názoru poměrně typický, příslušník české inteligence mé generace stěžoval, že ODS má příliš levicový program. Je li - v české republice, alespoň podle kritérií parlamentních voleb do Sněmovny, poměr levicových a pravicových voličů zhruba 100:100, kolik z oněch „nezávislých ekonomických expertů“ v oblecích za desetitisíce, přizvaných do veřejnoprávních publicistických pořadů z bank a skupin jako Patria Finance, jejichž recepty zní unisono „škrtat, zeštíhlovat, deregulovat, privatizovat“, zastává názory blízké voličům čSSD nebo KSčM?

Paul Johnson je v Británii považován většinou za konzervativní úlet, mezi lidmi z mnou zmiňované sociální vrstvy v české republice je jeho interpretace historie standardem.

Proto je logické, že kritika, „která v čR příliš nezazní“, je levicová kritika. Silně a někdy i ultrapravicové názory mají dost mainstreamového prostoru.

Co se nevejde do Reflexu a Týdne, zazní v Občanském institutu, v Liberálním institutu, naplní vysokoškolské noviny Agora, Babylón či Portál, které distribuované zadarmo zaplavují české univerzity.

Například Roman Joch, ředitel váženého Občanského institutu hlásá názory, jež lze považovat za propagaci konzervativní tyranie.

„Pokud by tedy západní civilizaci hrozil zánik v důsledku politické a intelektuální impotence levice, konzervativci by byli zbaveni závazku dodržovat dosavadní demokratický politický konsensus. Za těchto okolností by gentlemani neměli jinou možnost, než odmítnout demokracii, opět převzít vládu do svých rukou a pokusit se v praxi slovem i skutkem obhájit svobodu a existenci západní civilizace. Jinými slovy, nastolit pravicový autoritativní režim.“

Zdroj ZDE

Pozitivní diskriminace

Tak i standardní liberálně levostředová kritika a la Guardian připadá lidem, zvyklý přemýšlet pouze v hard core konzervativních a neoliberálních diskursech, jako příliš radikální a „bulvární“.

Nejen levice, ale často prostě zpochybňování systému, ve kterém žijeme, od ekologických varování po kritiku války v Iráku, je v čR - často záměrně, aby byla a priori zdiskreditováno - řazeno do škatulky stalinismu.

Není pak divu, že se málo lidí pozastaví nad tím, když jsou minoritní Britské listy, které prostě nenapravitelně „čouhají“ z české mediální reality neoliberálního konsensu, nazývány „bolševickými“, což v české republice znamená nadávku pro Husákův režim. Je to paradoxní, protože jsou to právě Britské listy, kdo dnes dává prostor disidentským a kritickým názorům.

Jan čulík Britské listy brání, když poznamenává, že ODS svá tisková prohlášení i přes jeho výzvy neposílá. Skutečně, proč by měla ODS potřebu posílat na nějaké pochybné Britské listy svá tisková prohlášení, když je velká část médií v čR jedním velkým tiskovým prohlášením ODS?

Napadá mě jen jeden důvod, proč by to lidé, kteří mají zájem na tom, aby se o některých věcech mlčelo, měli dělat. Pokud by Britské listy narostly, co se týče čtenářů a důležitosti, například nespokojenost se sociální situací by narostla do takových rozměrů jako třeba v Maďarsku a Britské listy by se staly významným mediálním ventilem takové nespokojenosti, byl by jeden z „měkkých“ způsobů otupení ostří kritiky. Je to taktika, kterou provozovali poslanci ODS při první interpelacích Topolánkovy vlády. Zaplavit omezený prostor šumem, pseudokritikou či „kritikou kritiky“ - chválou vládnoucích.

V takovém případě by byla liberálním aktem pozitivní diskriminace. Otiskování těch názorů, jež v čR nezazní, protože je mediální realita silně zkreslená, aby se nepoměr alespoň trošku vyrovnal. To znamená, že mohou nastat situace, kde bude liberálním aktem, že Britské listy otisknou tiskové zprávy čSSD a neotisknou tiskové zprávy ODS.

Ano, je to pouze pozitivní diskriminace. Plným demokratickým požadavkem je, aby veškeré společenské instituce, včetně médií, skutečně zprostředkovávaly názory a požadavky lidí v plném spektru.

Martin šaffek