Na okraji mediálního zájmu, na hranici bytí a nebytí v tisku, se nachází válka v Somálsku. Strhla se ve vánočním období, kdy dobro triumfuje nad zlem: podobně byla představena i tato válka, kde dobří Etiopané zvítězili nad zlými islámskými soudy – teroristy a diktátory. Novináři, kteří byli v poslední době v Somálsku, mluvili ale jinak.

O vládě Islámských soudů mluvili jako o té, která byla na tamější poměry stabilní, uznávaná obyvatelstvem a vládla na celém svém území. Podařilo se jí vyřešit několik klíčových problémů: místní „feudální“ pánové složili zbraně (o co neúspěšně usiluje NATO v Afghanistánu například), vymáhání práva se stalo skutečností a země zažívala obrodu i v ekonomice bez nutnosti se mezinárodně zadlužit. Lidé znovu začali stavět obydlí a mít důvěru v budoucnost.

To vše není v africkém rohu samozřejmosti, ba spíše vzácností.

Islámské soudy sice neměly vyjasněné vztahy vůči lidským právům a rovnoprávnosti žen, ale přes krátkou dobu jejich vlády vyřešily již zmíněné problémy, což je základ pro svobodu a demokracii. řešení jim nesporně zabralo i hodně času a energie a bylo aktuálnější než vydávání dokumentů pro jiné státy. Svědectví ze Somálska ale rozhodně nemluví o nějaké formě útlaku a ochrana před znásilněním umožnila ženám svobodněji vycházet a žít.

Vyhnaná prozatímní vláda se ale nemohla smířit se ztrátou moci, kterou ostatně nikdy neměla. Pro její obnovení se spolčila s expansivními ambicemi Etiopie, která má dlouhodobě imperialistické záměry v regionu. Napětí vyvolané Etiopií způsobilo spontánní demonstrace na podporu Islámských soudů v městě Mogadišo.

OSN se snažila sjednat mír ale její působení se jeví jako nástroj vojenské strategie. Před Vánoci byl dokonce sjednán smír za asistence Evropy a USA. Bohužel mise OSN se projevila jako nemohoucí a odtrhnutá od reality: sídlí v Nairobi a má jen zprostředkované informace. Navíc byla sabotována USA, které se připojily k Etiopii a pomáhaly jí v konfliktu letectvem a námořnictvem.

Důvody útoku na Somálsko jsou různé. Z hlediska USA je Somálsko strategické pro kontrolu arabského poloostrova, jde o další díl ve válce proti terorismu a navíc pokračováni rasistického blouznění proti Islámu. Etiopie je hnána svými ambicemi, dobyvatelskou válkou a zavděčením se USA.

Na této válce je jasné, že si USA poučily z Iráku. Sami se nepouští do pozemních operací, ale podporují jiné letectvem i námořnictvem. Satelitní státy tak vykonají krvavou práci a většinou se nemusí ani zpovídat svým občanům, protože jsou nedemokratické. V letectvu a námořnictvu se totiž výrazně projevuje technologická převaha USA a tudíž malé ztráty. Dále využívají taktiku „ divide et impera“ (rozděl a panuj). Tato taktika již několik měsíců funguje na Blízkém východě, kde je podporován Fatáh proti Hamasu a libanonská vláda proti svému obyvatelstvu a hlavně Hizbaláhu.

Jak se zdá, chůva Berlusconi předčítá na dobrou noci malému Bushovi Machiavelliho.

Dobrou noc!   

Jakub Horňáček