Parlamentní volby v Německu byly plné překvapení. Kromě toho, že nemají jasného vítěze, předvolební uskupení WASG a Levicové strany s více než osmi procenty hlasů překvapivě zabodovalo. Jaké pohnutky německých voličů tu hrály svou roli a čeho je těchto osm procent důkazem?

Německo odmítlo sociální destrukci

Voliči nepodpořili Agendu 2010 kancléře Schrödera, největší program devastace sociálního systému od roku 1945. SPD ztratila ve srovnání s volbami v roce 2002 takřka dva a půl milionu voličů. Jeden milion z nich přešel k předvolebnímu uskupení WASG a Levicové strany, které společně s odbory a mnohými dalšími ostře vystupovalo jak proti Hartzu IV, tak proti Agendě 2010.

Nutno podotknouti, že se SPD podařilo zabránit ztrátám ještě větším. Ve volebním boji se totiž vyhranila především vůči CDU-CSU jako (alespoň v tomto kontextu) ochránkyně sociálního státu a práv pracujících. Až 46% voličů SPD udalo, že otázka sociální spravedlnosti pro ně byla rozhodujícím kritériem.

CDU-CSU ztratila v porovnání s rokem 2002 dohromady přes 1,9 milionů hlasů. A to přesto, že ještě na počátku volebního boje by podle průzkumu veřejného mínění CDU volilo 49% dotázaných. Podporu tato strana ztratila poté, co její předsedkyně Merkelová představila svůj plán na „boj s chudobou a nezaměstaností“ – ještě nižší daně pro podnikatele, zvyšování daně z přidané hodnoty, rozsáhlé škrty daňových zvýhodnění pro pracující ve směnném provozu atd. Když začala CDU diskutovat o privatizaci důchodového systému a pětadvacetiprocentní dani pro všechny, podpora občanů vzala rychle za své.

Jako skutečný vítěz z volebního boje vychází Levicová strana. Získala o 2,2 miliony hlasů více, nežli PDS v roce 2002, a to i přesto, že neustále sloužila za terč ostatním stranám i velkým německým médiím, které proti jejím čelným představitelům vedly nenávistnou kampaň. Mnoho lidí volilo levici, protože ztratili důvěru v politický systém. Podle průzkumu volebního mínění poklesla důvěra v politické strany v Německu z 41% (údaj z roku 1995) na pouhým 17%. Více než polovina voličů Levicové strany navíc vypovídá, že důvodem jejich rozhodnutí bylo především zklamání z neoliberálního směru, jímž se parlament začal ubírat.

Po volbách – co dál?

Volební úspěch Levicové strany může být významný z několika důvodů. Za prvé, je důkazem změny politického klimatu uvnitř hranic našeho západního souseda. Za druhé, vzniká tu šance nadále ovlivňovat veřejné mínění a rozšiřovat tak možnosti odborů a sociálních hnutí v Německu.

Nicméně neměli bychom podléhat dojmu, že nečekaný úspěch Levicové strany ve volbách může způsobit, že by se zkušenosti hnutí mohly z ulice přenést do parlamentu. Lépe řečeno – oněch více než osm procent pro Levicovou stranu neznamená v oblasti praktické politiky takřka nic. (Vzpomeňme na stranu německých Zelených, která se ze strany, jež měla reprezentovat hlas sociálního hnutí, stala přes všechny dobré úmysly obyčejnou stranou mocenskou – a to v příčinné souvislosti s běžnou parlamentní praxí.) Skutečně významná jsou tato procenta pro Levicovou stranu jako ukazatel nálady v německé společnosti. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, která kritéria byla pro německého voliče nejpodstatnější. Byl to především sociální tón, na nějž jejich uši slyšely. A to, že ke skutečným změnám po volebním úspěchu Levicové strany zřejmě nedojde, není v tomto smyslu důležité. Důležité je to, že většina německé společnosti již odmítá slyšet na neoliberální rétoriku předních politiků. A i v případě, že se další úspěchy, tentokrát na parlamentní půdě, již nedostaví, i toto zjištění je možno za úspěch považovat.

Alžběta švarcová