{mosimage}Konference občanského sdružení Vojáci proti válce o radarové základně se konala 23. února v Poslanecké sněmovně pod záštitou předsedkyně Petičního výboru sněmovny Zuzky Bebarové-Rujbrové. Jako první na ní vystoupil sekční ředitel ministerstva obrany Ivan Dvořák, který zastupoval ministryni Vlastu Parkanovou.

Jeho argumentace ve prospěch základny nepřinesla ve srovnání se známými stanovisky vlády nic nového. Předseda občanského sdružení Vojáci proti válce Jiří Bureš předložil konferenci tiskové prohlášení, v němž sdružení odmítá politiku Topolánkovy vlády. „…vláda čR a špičky některých politických stran vytvářejí nebývalé bezpečnostní riziko pro čR – zvýšení ohrožení bezpečnosti čR, mezní ohrožení životů, zdraví a majetku svých občanů.“

Sociolog prof. Jan Keller pak věcně rozebral měnící se argumentaci příznivců základny a poukázal na závažné okolnosti, které příznivci tají. Politolog prof. Oskar Krejčí analyzoval projekt Národní protiraketové obrany USA ze systémového, historického a sociálně ekonomického hlediska. V početném publiku bylo mnoho lidí z „branné a bezpečnostní komunity“, bývalých aktivních důstojníků, analytiků a diplomatů. Ti v diskusi rozbili úvodní vystoupení zástupce ministerstva obrany doslova na padrť. I. Dvořák vzhledem ke svému postavení nemohl věcně odpovědět na většinu dotazů a připomínek, takže mu nezbylo než vydatně mlžit. Předsedající Z. Bebarová-Rujbrová ve závěru ocenila jeho odvahu, že na konferenci vůbec přišel. Celkově velmi zajímavý zážitek, který Poslanecká sněmovna připraví občanovi jen výjimečně.

Vojáci proti válce: vláda porušuje ústavu čR

Jiří Bureš připomněl zdrženlivý postoj řady států NATO a EU k americkému projektu protiraketové obrany, což lze doložit dokumenty a což se projevilo na summitu NATO v Rize i jednání ministrů obrany v Seville. Upozornil na nedávnou nótu velvyslanectví USA, podle níž vláda souhlasila, aby Spojené státy okamžitě začaly „s přípravou stanoviště“, dále se předpokládá uzavření perspektivní dvoustranné vládní dohody o spolupráci v oblasti obrany, přičemž dohody by byly „prozatímně prováděny ode dne podpisu“. Na druhé straně ministr zahraničí čR Karel Schwarzenberg v Poslanecké sněmovně prohlásil, že ratifikace uváděných smluv by mohla proběhnout přibližně za rok, tedy na přelomu let 2007 a 2008. Ratifikace je podle ústavy nutná, dohody se ale mají provádět už před ní. „Až tak daleko sahá demokracie uplatňovaná současnou vládou v čR,“ píše se v prohlášení vojáků.

Vojáci ve svém prohlášení přicházejí také s několika návrhy:

·        Umožnit veřejnosti ve spolupráci s iniciativou Ne základnám a dalšími občanskými iniciativami a sdruženími prohlídku stanoviště – nejlépe do konce března 2007.

·        Zveřejnit celkovou částku určenou na „informační kampaň“, její skladbu a výši dosavadních výdajů. Rozdělit prostředky mezi ty, kdo základnu podporují a ty, kdo ji odmítají.

·        V rámci vyvážené osvětové kampaně předložit hodnocení variant ničení základny se stanovisky nezávislých odborníků. Seznamovat českou veřejnost s následky jaderného útoku na Hirošimu a Nagasaki.

(Plné znění prohlášení je na www.nezakladnam.cz.)

Prof. Keller: argumentace ve prospěch základny se neustále mění, důležitá fakta se tají

Podle Kellera není jednoduché se vyjadřovat k argumentům stoupenců, protože „tito lidé tvrdí každou chvíli něco jiného a poměrně často si přitom protiřečí.“ Těsně po loňských volbách v červnu 2007 se základna prezentovala výhradně jako o prvek systému Národní protiraketové obrany Spojených států. O ochraně české republiky, či dokonce celé Evropy se vůbec nehovořilo. Tyto řeči nastoupily teprve tehdy, když byl projekt americké vojenské základny veřejností vcelku jednoznačně odmítnut. Byly však natolik nepřesvědčivé, že veřejnost nepřijala ani je. Tak vznikla třetí verze legitimizace základny: máme ji přijmout z vděčnosti ke Spojeným státům. Pro ty, kdo by snad chtěli vděčnost prokazovat jiným způsobem, zazněl nedávno v Mnichově v pořadí už čtvrtý argument: ten, kdo je proti základnám v česku a Polsku, zapomněl, kdo prohrál studenou válku. Tady už ovšem nejde o vděčnost, ale o přímou a neomalenou hrozbu, konstatuje Keller. „Naši vládní politici, včetně ministryně obrany, se dnes pohybují někde mezi druhou a třetí příčkou této škály. Odhaduji, že nejpozději někdy v dubnu, květnu se od našich vládních činitelů dozvíme, že zatímco oni studenou válku vyhráli, český národ ji prohrál,“ dodává Keller.

            Po kritice některých argumentů stoupenců základny uvedl Keller několik závažných okolností, o nichž se oficiálně mlčí.

1.      Spojené státy se od roku 2002 oficiálně řídí vojenskou doktrínou, která připouští rozpoutání preventivních válek. V jejím rámci se nezříkají ani použití jaderných zbraní jako první. Po zkušenostech z Iráku si nemůžeme být jisti, že Bushova vláda nerozpoutá další válku pod zcela lživou a falešnou záminkou. V tomto případě bychom byli bezprostředně zataženi do konfliktu, jehož průběh bychom nemohli ani v nejmenším ovlivňovat. Pouze bychom nesli všechny jeho následky.

2.      Významným aspektem celého plánu americké raketové obrany je aspekt ekonomický. Soukromé firmy mají ze zbrojení miliardové zisky, a proto mají hospodářský zájem na tom, aby se napětí ve světě spíše vyostřovalo. Spousta amerických občanů proti zájmům těchto firem protestuje. Pokud považujeme za svého spojence demokratickou Ameriku, měli bychom proti šílenému plánu malých, ale ekonomicky i politicky velice vlivných skupinek, co nejenergičtěji vystupovat. To je ten nejlepší způsob, jak vyjádřit našim spojencům svůj vděk, jak nás k tomu vybízejí vládní činitelé. Výstavba raketových systémů pouze odčerpává prostředky, které tak nutně potřebujeme na zmírnění aspoň těch nejdrastičtějších dopadů očekávaných a přicházejících globálních změn klimatu.

3.      Žádná z politických stran čR neměla ve svém volebním programu výslovně uvedeno, že bude usilovat o výstavbu cizí vojenské základny na našem území. Politici nemluví pravdu, když tvrdí, že od voličů dostali mandát i v této věci za nás rozhodovat. Nemluví pravdu politici ODS, politici KDU-čSL, ani politici Strany zelených. „A právě skutečnost, že politici nehájí zájmy voličů, představuje, podle mého názoru, pro demokracii v naší zemi dokonce ještě větší nebezpečí, než to, jakou hrozbu představuje cizí vojenská základna v kontextu doktríny preventivních úderů pro naši národní bezpečnost.“ uzavírá Keller.

(Plné znění projevu prof. Kellera je na Britských listech, http://blisty.cz)

Prof. Krejčí: projekt protiraketové obrany je ekonomická černá díra

Ze systémového a historického hlediska se česká republika poprvé stává součástí globálního systému, který má zdaleka nejsilnější vojenské mocnosti zaručit celosvětovou hegemonii. „Ten, kdo zmáčkne knoflík, nebude sedět v Evropě,“ říká Krejčí. Evropa a zejména naše země by však musela nést případné následky. Otevíráme tím Pandořinu skříňku stále větších hrozeb a úplně nové etapy závodů e zbrojení.

            Pandořinou skříňkou by byl systém globální a kosmické protiraketové obrany také hlediska ekonomického. Projekt by se stal doslova černo dírou pohlcující stále větší množství peněz.

            Podle Krejčího nám unikají dva vážné a rozporné rysy současné politiky USA. Zdá se, že ve Washingtonu dnes věří v možnost dosáhnout trvalé jaderné nadřazenosti USA nad ostatními zeměmi, zejména Ruskem. O této možnosti se vážně diskutuje např. v prestižním odborném časopise Foreign Affairs, který má velký vliv a utváření mezinárodní politiky USA. Vznikl by stav, kdy by Spojené státy mohly podle své vůle zaútočit svými jadernými zbraněmi na kohokoliv beztoho, že by se musely obávat odvety. Tak by bylo možné pod hrozbou zničení např. tlačit na Rusko v záležitostech energetických zdrojů. Podle Krejčího je to však iluze, protože Rusko se může snaze USA o získání jaderné hegemonie účinně bránit.

            Druhou iluzí současné politiky USA je přesvědčení, že politický problém lze vyřešit technickými, například vojenskými prostředky. Že jde o iluzi ukazuje jasně vývoj v Iráku a na celém Středním východě.

            „Proč se tak těžko dosahují dohody?,“ ptá se Krejčí a za hlavní příčinu považuje intervencionismus Spojených států. „Ten ale nemusí zmizet odchodem Bushe a jeho lidí,“ dodává Krejčí.

(Zvukový záznam projevu prof. Krejčího a následujících diskusních vystoupení členů panelu je také na Britských listech).

Rudolf Převrátil