čtyři roky po americké invazi Iráku nadešel čas se zamyslet nad důsledky tohoto činu na světovou bezpečnost. Především veškeré argumenty opravňující invazi Bushovou administrativou se ukázaly jako zbraně hromadného klamání, eufemisticky řečeno omyly.

 Panuje shoda, že zbraně hromadného ničení v Iráku nebyly, protože je USA nenašly a sami si je vymyslely, a že spojení Usámi bin Ládina s dřívějším iráckým režimem je také jen výplod fantazie. Bushova administrativa nyní ohání dvěma argumenty pro legitimisaci invaze: prví je že teroristické akce by byly početnější bez útoku na Irák, a že se počet teroristických útoků od invaze zmenšil, protože ta dala těžkou ránu takzvanému teroru. Administrativa nepodala ale žádné údaje na podporu takových tvrzeních, ale v informační zprávě z dubna 2006 se může číst:  ,,Irák se stal oslavovaným důvodem pro teroristy a vytváří novou generaci teroristických leaderů a bojovníků“.[1]

Ve studii Bergena a Cruickhausena pro NYU School of Law je podán ucelený obraz o stavu teroristických útoků ze strany sunitských extrémistických skupin nebo sympatizantů Al-Kajdy (džihádisté), vyjma palestinských útoků kvůli zvláštnímu postavení palestinských bojovníků proti Izraeli jako dlouholetému agresorovi, okupantovi a utlačovateli. Autoři srovnávají dva časové úseky: od 11. září do března 2003 a od dubna 2003 do roku 2006.

Po vtrhnutí do Iráku se na celé zeměkouli událo o 603% teroristických útoků více, při kterých bylo zabito o 237% více civilistů. Pokud se nezapočítává Irák tak je nárůst atentátů o 265% a obětí o 58%. Pokud se vynechá taky Afghánistán (v Iráku a Afghánistán se děje 80% všech atentátů na zemi) tak nárůst je o 35% atentátů více s 12% více mrtvých. Protože ale Bush jasně prohlásil, že ho zajímá jen bezpečnost Ameriky a věrných spojenců, tak je zcela oprávněné mu vytknout, že jeho politika atentáty zvýšila o 25% a oběti o 9%.

Nicméně celková atmosféra, týkající se teroru po invazi, není dána jen počtem obětí: invaze velice zhoršila oblibu USA mezi obyvatelstvem umírněných arabských zemích. Velké množství obyvatel těchto zemí přestali USA důvěřovat nejen kvůli neoprávněnosti invaze, která je pokládána za neoprávněnou agresi, ale také protože vystavila tyto země přílivu uprchlíků a dostala je do politicko-ekonomických potíží. Například v Libanonu před útokem na Irák důvěřovalo USA 30% lidí, ale po invazi to bylo jen 15%. Taková situace samozřejmě terorismu pomáhá: někteří mladí jsou více motivováni pro vstup do služeb terorismu, nábožensky extremistické skupiny mají větší vliv a obyvatelstvo v lepším světle vidí terorismus , jakožto odpor proti okupaci.

Právě po útoku na Irák se mnohé náboženské skupiny radikalizovaly tak, že ve srovnání s nimi se i Usáma bin Ládin zdá umírněnější. Tyto skupiny vidí v USA a jejich spojencích novodobé křižáky, kteří bezdůvodně zanáší násilí do islámského světa.

Zhoršila se i bezpečnostní situace islámských zemích: právě ty pocítily nejvíce růst teroristických akcích. Počet atentátů totiž vzrostl o 445% a oběti dokonce o 783%. Jako příklad lze uvést Saudskou Arábii, kde se mezi 11. zářím a březnem 2003 nestali žádné atentáty ze stran džihádistů, místo toho po invazi se jich podařilo 12. V Afghanistánu je podobná situace: první teroristické akce proti civilnímu obyvatelstvu se odehrály až v září 2003 a od té doby se jich stalo 219 s 802 oběťmi. Talibán také převzal z Iráku taktiku sebevražedných útoků.

Samozřejmě Irák má i svoji propagandistickou váhu: mnohé akce jsou zdokumentovány a kolují po internetu, jakožto propaganda hrdinství bojovníků proti okupantům.

Do Iráku se dostalo také určité množství zahraničních bojovníku, ale ne všichni přijeli do Iráku zemřít. Někteří se vrátili do svých domovských států a tam pokračují aktivity ve prospěch teroru: do Jordánska se vrátilo asi 300 bojovníků a děje se tak i v evropských zemích a v USA. Teror díky irácké zkušenosti tak vytváří novou síť vycvičených bojovníků.

Jakub Horňáček

[1] http://www.motherjones.com/news/featurex/2007/03/iraq_effect_1.html