Stalo se to 10. března roku 2001. Romský levicový aktivista Mário Bango cestoval spolu se svým bratrem Edem a jejich matkou jedním z bratislavských autobusů na nákup. Cesta probíhala normálně až do chvíle, kdy na Eda zaútočil Branislav Slámka, přívrženec fašistických skinheads, který se již v minulosti podílel na rasově motivovaných útocích. Mário přispěchal bratrovi na pomoc a útok odrazil, přitom útočníkovi způsobil několik bodných ran nožem, který měl u sebe. Vzhledem k tomu, že oba bratři již předtím zažili několik útoků ze strany neonacistů, není se čemu divit. Poté bratři zavolali záchrannou službu a policii.

Tak začal celý případ. Mário byl obviněn z ublížení na zdraví a s odůvodněním, že je ze sociálně slabé rodiny a tudíž je podezření, že bude v trestné činnosti pokračovat, umístěn do vazby. Jakou trestnou činnost měli na mysli? Že by obranu před fašistickými útoky?!  Policisté na stanici  ještě stihli Máriovu matku nazvat „cikánskou píčou“, když požádala o vodu. Jasný znak „zákonně čistého“ přístupu policie. B. Slámka po několika dnech v nemocnici zemřel na zranění hlavy.
Poté následovala celá řada soudních jednání. Když se na jednom z nich chtěl Mário k případu vyjádřit, byl soudcem okřiknut, ať případ nepolitizuje. Poté však dal slovo předsedovi populistické strany SMER, Robertu Ficovi, který se v procesu chopil zastupování Slámkovy strany. Slovenský parlament, na návrh poslance HZDS Kalmána, dokonce držel za B. Slámku minutu ticha! O celém případu nepravdivě informovala i slovenská média (ta česká vůbec),  například televize Markíza odvysílala reportáž o tom, že  bratři v autobuse kradli – což svědectví vyvrátila – a proti tomu postavila obrázek neonacisty Slámky jako vzorného studenta.
Vzhledem k tomu, že B. Slámka zemřel, byl nakonec trestný čin překvalifikován z ublížení na zdraví na pokus o vraždu. Za tento trestný čin byl také Mário loni 20.listopadu Krajským soudem v Bratislavě odsouzen na 12 let nepodmíněně.
Soud v tomto případě naprosto jasně prokázal, že zdaleka není rasově nezaujatý. Svůj tvrdý verdikt postavil na tom, že „Slámka nastupoval do autobusu zcela zdravý“ (i když podle mě měl přinejmenším chorý mozeček). Obžalobě se nepodařilo prokázat vztah mezi zraněními, které Mário Slámkovi způsobil nožem a zraněním hlavy, které způsobilo jeho úmrtí. V této souvislosti se mluvilo o pochybení ze strany lékaře. Neprokázal Máriovi ani úmysl způsobit smrt, což je, řekl bych, při pokusu o vraždu dost důležité. Soudu se ani nepodařilo prokázat vztah mezi Máriem a Slámkou, tzn. z jakého důvodu ke konfliktu došlo. Tento konflikt byl vyprovokován právě Slámkou a měl jednoznačně rasový motiv. To je opravdu do očí bijící podjatost slovenských soudů v porovnání s jejich přístupem k jiným případům, např. útokům na Romy.
Tento případ vzbuzuje, dle mého názoru, oprávněný dojem, že slovenská justice směřuje zpět k poměrům justice Tisova Slovenského štátu.
Mário však již získal podporu mnoha lidí, mezi jinými například Mumii Abu Jamala, Egona Bondyho… A další se přidávají.

Michal šimůnek