M: Ten festival se snaží o jakési navázání... Vy pro určitou skupinu lidí představujete vzor nebo spíše symbol jasného společenského postoje.
E.B.: Pane kolego, tohle všechno je možný. Jde o tohle: underground skončil logicky svoje dějiny a svou úlohu v roce 1990. V lednu 1990 došlo k dvěma věcem, jednak teda přestal bejt ten jasnej útočnej cíl, kterej jsme měli, to jest sovětskej blok, sovětskej režim a jeho podvrácení, tak to vodkráčelo. Tak, že tady zmizel předmět práce, abych tak řekl. Za druhý protože skutečně nastupující establišment evidentně měl obavu, že underground by mohl nějak divočit dál, tak v lednu 1990 udělal to, že celý řadě předních představitelů undergroudu dal dekret na poslanecký místa a druhý části  dal plukovnický hodnosti ve Státní bezpečnosti, čímž se pochopitelně rozložil underground i, abych tak řekl, fyzicky podle jednotlivejch osob. Bylo jen několik málo lidí, kteří podobnou “trafiku" nepřijali - jako řekněme Magor,  kterej samozřejmě se nedá svazovat nikdy ničím, teda ani penězma, zvlášť když koneckonců věděl, že má krytý záda po této stránce. řekněme já, kterej jsem na takovýhle věci taky vždycky sral, protože jsem byl od začátku persona non grata, “čaroděj", kterej s tim taky nechtěl nic mít. Tak jsem šel od věci rovnou. Tak to bylo pár lidí z těch předních reprezentantů. No, ale to není kauzální příčina, to je doprovodnej jev, kterej teda preventivně establišment rychle udělal a ani ho dělat nemusel, poněvadž underground skutečně zemřel tím, když odkráčel zřetelnej protivník, kterej byl terčem subverzivní aktivity undergroundu. Proti němuž bylo nutno nejenom se bránit, ale hlavně mobilizovat mladý lidi z určitý apatie. Ještě v osmdesátejch letech pořád přetrvával postoj, že to zůstane víceméně na trvalo. Protože, když je ta pjerestrojka, tak se s těma ámeričanama dohodnou a my prostě odpadnem. Pjerestrojka byl podvod. Faktem je, že underground ještě v druhý polovině osmdesátých let svou funkci měl a hrál, jenomže v průběhu devadesátejch let už jí byl raison d’être, protože si nedokázal vytvořit zřetelnej pracovní cíl. Underground není pořádání rockovejch koncertů, ať už v úplně pokleslý formě diskoték nebo v nějaký alternativnější, nekonvenčnější či nekomerčnější podobě. Underground stojí a padá s tím, že má subverzivní charakter, protože jinak jakákoliv alternativa je nesmysl. Dneska v době neomezeného projevu v komerční oblasti nejde o žádnej kumšt a v jiných oblastech nemáte šanci ani šokovat. To si můžete jít veřejně honit vocas na náměstí a řeknete, že jste sexuální minorita. Víceméně se vám nic nestane, ale nejenom, že se vám nic nestane, ani nevzbudíte pohoršení. Subverzivní cíl znamená postavit se proti společenskému řádu, pokud tento řád je nelidský. řád, který byl nastolen po roce devadesát, už samým holým faktem restaurace kapitalismu, která znamenala podstatnou restrikci sociálních vymožeností, které přece jenom zachovával i ten “socialismus"-simulující minulej totalitní režim. To bylo skutečně něco, co znamenalo, že společnost je opět poruchová. Od momentu, kdy byla veřejně urbi et orbi vyhlášena globalizace v mezinárodním měřítku, je jasný, že jde o krk prakticky všemu obyvatelstvu planety. V první řadě se jako základní klíč určila rasová příslušnost a chudoba. Ani chudý ani barevný nejsou plnoprávný lidi. To ovšem už je u Johna Locka, samotného zakladatele liberalismu. Potom, řekněme vědecky podloženo, u Adama Smithe. Už u Locka bylo divný, když tvrdil, že všichni lidi jsou si rovni a svobodný atd. a přitom dal peníze do obchodu s otroky. Protože to zřejmě byl výhodný obchod i přesto, že jsou si všichni rovni. Stejně tak hovoří zřetelně o tom, že stejně tak nejsou plnoprávný lidi chudý. Chudý jsou chudý proto, protože nejsou pilný, což je hřích a tím se vyřazují ze společnosti tzv. slušných lidí. Z vrstvy chudých se rekrutujou vopilci, smilníci atd. a je potřeba, aby byli nějak společensky interpretováni. Adam Smith už otevřeně tvrdí, že to je zbytečné obyvatelstvo, že to jsou zbyteční lidé, jimž je třeba zabránit v rozmnožování a jež je třeba uzavřít do nějakejch pracovních táborů, prostě nějak se jich zbavit. Tato tendence byla v začátcích liberalismu již takto teoreticky postulována. Během devatenáctého století se to řešilo tím, že bylo ještě možné obsazovat koloniální území a podobně. Ve dvacátém století se to vyhrocuje. Dneska při nárůstu populace geometrickou řadou už to opravdu činí zásadní potíže. Určující je charakter současného zřízení od roku 1995, kdy byla globalizace oficiálně zveřejněna. Její program byl zveřejněn a je každému znám, alespoň ty první základní kroky, které mají být učiněny, jsou známy a už se podle nich všechny vlády řídí. To už jsme opět ve zcela nelidských poměrech, vůči nimž je potřeba zaujmout vysloveně odmítavý, protože slova jsou málo, subversivní postoj. Jedině pak může vzniknout i alternativní kultura a skutečně nějaký underground, který tu alternativní kulturu reprezentuje, vytváří, a také pochopitelně nejrůznějšími způsoby, které jsou v té které době dány technickými možnostmi, zveřejňuje. My jsme měli jenom psací stroj, cyklostyl měl jenom čuňas. Skupiny tohoto typu se vyskytují stále častěji zejména ve všech vyspělých zemích. Nemá to vůbec už ten charakter, nenapodobuje to, nevstupuje to do stop hippies a těch tendencí, které byly vysloveně empirickou záležitostí určité skupiny v podstatě maloburžoazní mládeže ve Spojených státech a na západě. Má to dneska úplně jiné formy, opustila se jakákoliv podoba organizační. Koneckonců underground československý v tomhle měl předstih, protože žádnou organizační formu nevytvářel. To nebyla žádná organizace. Nemělo to žádné vedení, žádné centrum, žádné řízení, nic. To byla spontánní aktivita celé generace. Pochopitelně byli tu lidé, kteří přinášeli inspirativní podněty. Tím potom samozřejmě subversivní aktivita undergroundu byla absolutně samovolná a iniciativní ve všech koutech republiky, pak to mělo skutečně cenu. Pokud se dnes uměle sdělovacími prostředky zneužívá toho, že underground je cosi, co by mohlo být zajímavé pro mladé lidi, tak je to nikoli pocta undergroundu, ale urážka a zneužití undergroundu. Když Plastici hrajou ve španělským sále, tedy není to pocta undergroundu, ale je to urážka undergroundu. Na druhou stranu se Plastikům nedivirn, že tam šli hrát. Byl bych jim to klidně odsouhlasil, kdyby se mě byl někdo ptal, ano, jejich hudba patří k mnohačetným projevům undergroundového společenství a je znakem toho, že zde skutečně  byla vytvořena během posledních dvaceti let podzemní kultura, která plně obstojí před celou odbornou světovou veřejností, vlastně jediná kvalitní kultura, kterou za těch dvacet let jsme v československu zplodili, protože nemůžeme počítat ani Hrabala, ani autory disentu. Sdělovací prostředky to teď vytahujou, aby dělaly dojem jaký jsou pokrokový a progresivní. Ve skutečnosti je to mlžná clona, protože praxe undergroundu, plody undergroundu, kulturní inovace undergroundu a celý nasměrování podzemní kultury v letech sedmdesát až osmdesát devět bylo zásadně jiný než ta bezzubá podoba, kterou dneska masmedia prezentujou. účastnit se na jakýchkoli akcích, které oslavují underground a skrz masmédia ukazují jeho zásluhy, je zpronevěření se základním undergroundovejm postojům. Pravé udergroundové kultuře nemůže establišment vykazovat úctu, nemůže ji propagovat. Netýká se to alternativní kultury jenom u nás, ale v celosvětovém měřítku. Nikde nikdo, kdo dnes skutečně vytváří alternativní kulturu nebo určitá alternativní společenství, nepočítá s tím, že by šel k masmediím a že by je využíval. Z těchto důvodů je celý problém provozované revokace Druhé kultury ve vzpomínkách umělým revivalem. Je to věc, s kterou nemůže souhlasit nikdo, kdo ví, co je za všech historických časů přirozeným obsahem a posláním jakékoli alternativy, eventuálně undergroundu. S takovými věcmi já zásadně nemám nikdy nic společného a také mít nebudu. Do jaké míry bude schopna vaše generace i při tom masivním “brain-killingu", nikoliv už jenom brainwashingu, který na vás prováděj všechny sdělovací prostředky od Patagonie až po Aljašku - jakým způsobem vy se dokážete vzchopit k tomu, aby jste znovu zaujali zcela zřetelný, jasně artikulovaný subverzivní, bojový postoj, který budete také prezentovat a všemi prostředky mezi vašimi generačními vrstevníky šířit a starší generaci ukazovat: “my tu jsme a my vám serem do ksichtu", tak to je na vás, jak si to najdete, ale pokud se budete vzhlížet jenom v tom, že je dneska svoboda a že může chodit po jevišti Jirous a hrát k tomu Psí vojáci, no tak to jste vedle jak ta jedle.

L : Ale to si  takhle nemůžete myslet o nás.To my jsme to tak nemysleli jako revival.

E.B. : Já jsem chtěl vyjádřit jenom své stanovisko k tomu, co s velkou nelibostí sleduju, že pro řadu neinformovaných mladých lidí je to “vohřívání ty starý undergroundový polívky" jakousi příjemnou, osvěžující senzací, takovou lepší diskotékou, domnívají se, že stačí poslouchat Muchomůrky bílé a že už jsou underground, nebo že když si daj na plakát Che Guevaru tak že to jako je dobrý. V takovým případě byste “srali mimo mísu". Otázka toho, že je potřeba skutečně si uvědomit, že jestliže společnost je velice protilidská a má ještě brutálnější protilidské cíle a programy a v nejbližších deseti, patnácti letech je bude prosazovat celosvětově - tak jak se v této situaci postavit i v těchto malých zemích, které jsou ve střední Evropě, je pochopitelně otázka, kterou budete řešit vy, faktem je, že je možné navázat kontakty s určitými seskupeními. Já neužívám rád ani termín hnutí protože, to už nemá a nemůže mít ty organizační formy, které znalo devatenácté a dvacáté století. Nabývá to forem nových. To si musíte hledat. Pokud někdo z vás se zabývá aktivní uměleckou prací, tak si musí uvědomit, že už dnes nestačí nějaké existenciální vzdychání, které se během devadesátých let tak rozmohlo, bolestínská introspekce nebo koukání na měsíček... Nebo psát o tom, že jsem se vožral a poblil. To je všechno hezký, ale je to opravdu příliš málo.  Konkrétní cíle totiž naleznete před vlastníma očima, když byste šli do státní knihovny, kde je mimo jiné oddělení publikací OSN. Tak velmi snadno najdete statistiky, ze všech možných oborů. Těch statistik jsou metráky. Některé publikují přímo den za dnem. Například toho dne, co spadly ty dva věžáky v New Yorku, zemřelo jenom hladem 35 000 dětí, ale o tom se nepíše.

1.3.02