Kdo již z recenzí zná motiv filmu Goodbye Lenin, nebude asi jeho dějem příliš překvapen a těžko se zbaví pocitu, že je zápletka poněkud přitažená za vlasy. Bohužel i značnou část vtipů lze tak snadno předvídat. Samotný příběh se odehrává v Berlíně před a z větší části po pádu berlínské zdi. Líčí život rodiny od níž odešel otec na západ. Péči tedy převzala již kompletně matka - svérázná pedagožka se smyslem pro spravedlnost i smyslem pro humor. Svým dětem se až téměř do konce filmu jeví loajální vůči režimu bývalé NDR a přesvědčená o jeho oprávněnosti. Ve Východním Německu se však schyluje k politickému převratu. Matka se stane náhodnou svědkyní brutálního zásahu policie proti demonstraci, při němž je zatčen i její syn. Po tomto zážitku ji stihne infarkt a upadne do komatu, z něhož se probere až asi po roce a půl. Lékař prohlásí její zdravotní stav za velmi vážný s rizikem dalšího infarktu, již pravděpodobně smrtelného. Syn se obává, že by ho matce mohlo přivodit zjištění náhlé změny poměrů, rozhodne se tedy již zaniklé NDR oživit alespoň pro ni ... Snímek si neklade za cíl politickou analýzu, přirozeně kritizuje obludnost byrokratického režimu ve Východním Německu s jeho monotónní propagandou, rovněž však ostře ironizuje realitu nastupujícího kapitalismu, který zdaleka nevypadá podle počátečních idealizovaných představ. Jistý politický postoj zazní z úst syna coby vypravěče, když své matce dotváří dějiny NDR v duchu internacionalistického, humanistického socialismu a říká, že se stále jeho výtvor přibližoval zemi, ve které by chtěl žít. Většina vtipů podle očekávání stojí na kontrastu mezi „najivitou“ starého světa NDR a hrubou realitou nastupujícího kapitalismu. Postupně v průběhu děje se osobnost matky a její chápání bývalého režimu ukazuje jako rozporuplnější. českému divákovi se prostřednictvím filmu odkrývá (či spíše jen poodkrývá) komplikovaný svět vztahů východních a západních Němců a jejich poměr k vlastní minulosti. Velký důraz je kladen na rekvizity, jež navozují atmosféru starého světa Východního Německa. Estetické pojetí určuje architektura východního Berlína, vybavení bytu s charakteristickými vzory tapet a bytovými doplňky i oblečení. Záměr se tvůrcům zřejmě slušně podařil, jelikož se v oblasti NDR po uvedení filmu do kin zvedla vlna zvláštního sentimentu. Nabízí se srovnání s filmy s tematikou minulého režimu v českém prostředí, jako je povedená komedie Pelíšky nebo (slovy mého kamaráda) ustěžované retro Pupendo. Mezi nimi a filmem Goodbye Lenin je však podstatný rozdíl, jelikož zápletka německého filmu dovolila poměry „dnes“ a „tenkrát“ přímo postavit vedle sebe a srovnávat je v jejich kontrastu, z čehož ani jeden stav nevycházel zvlášť lichotivě. Zaměřením na problematiku vztahu bývalého východního a západního bloku, atmosférou i humorem bude film jistě přitažlivý i pro české diváky a pokud mu odpustíte poněkud nerealistickou zápletku, jistě se při něm docela pobavíte.

Tadeusz Szeryński