„Podle svého smyslu žít je nízké: šlechetný ten, kdo hledá řád a zákon.“
(Johann Wolfgang Goethe)
řád a zákon stává se normou pro celou společnost; jakékoli individuum, které je proti němu nebo mimo něj, se stává vyvržencem. Jaké jsou ovšem rozměry toho řádu a zákonu, záleží na míře svobodomyslnosti právě té skupiny, která momentálně řád a zákon utváří. Normativní diktatura byla, je a pravděpodobně i vždy bude odrazem celospolečenského hodnotového žebříčku. Postup posuzování norem pak evidentně vychází ze sociálního, politického, ekonomického a teologického prostředí, které se pro danou skupinu zdá určující.
Skupina fašistů ze sociálně špatného zázemí s minimem peněz u sebe pravděpodobně nebude brát jako normálního židovského obchodníka z dobré rodiny, který je silně věřící a v portmonce si syslí nastřádaný mamon. Zpětná vazba bude zaručeně stejná. A k tomu všemu je tu celospolečenské měřítko, které ani jednu skupinu nepovažuje za normální, ačkoli obě jsou součástí veškerých jeho úvah. A ani jedna si nemyslí právě o sobě, že by byla nějak nenormální ( rozhodně v tom záporném slova smyslu je pro ni taková úvaha naprosto nepřipustitelná ).
Zde se dostáváme k dalšímu problému. Geniální vědec určitě není normální. Je výjimečný. Naproti tomu mladý zpěvák pobíhající zuřivě po pódiu také není normální. Je to blázen, mešuge. Tak by toto rozdělení brala většina společnosti. Ovšem pak zjistíme, že geniální vědec je strůjce atomové bomby a bláznivý zpěvák se stane mluvčím hnutí, které proti atomovým bombám bojuje. A co nyní? Kdo je génius, kdo je blázen? Každopádně ani jeden z nich není normální. Z toho, dle mého názoru vyplývá, že normalita nemá nárok být zárukou kvality člověka.
Naopak! Stát se normálním není projevem moudrosti. Je to osobní zklamání, podlehnutí moci. Je to kolaborace s cizími hodnotami a stává se naprostým potlačením jedinečnosti. Unifikace individua znamená ztrátu krásy života. Kam by se poděly sny o velkém životě, když takový by nebyl hodnotou? Žádná norma nemá právo vládnout. Žádné hodnoty nemají právo vštípit se do veškerého smýšlení jen snad tato:
„Je jedno, co Vám říkám já, nebo kdokoli jiný, stůjte za svým názorem a žijte za hranicemi individualismu - nesobecky a přeci samostatně…“

Matěj Pálka