Srdcem marxismu je, že emancipace pracujících je čin pracujících samotných. Zároveň Marx argumentoval, že převládající ideje ve společnosti jsou ideje vládnoucí třídy. Jednou důležitou věcí z nich je snaha zlomit jednotu mezi pracujícími kvůli rozdílné rase, národnosti a pohlaví. útlak Rómů bílými, žen muži atd. rozděluje pracující a politika rozdělování a její převládání posiluje moc kapitalistů.

Jak útlak poznamenává podmínky pracujících, kteří náleží k utlačované části pracující třídy? Rómští zaměstnanci jsou vykořisťováni jako zaměstnanci. Jejich diskriminace vyostřuje jejich vykořisťování. Dostávají nižší mzdy, jejich podmínky v práci jsou horší, mají špatné bydlení a čelí dalším sociálním deprivacím. Stejně to platí pro pracující ženy, které nesou dvojí břímě. Za prvé musí vydělávat peníze a za druhé se starat o děti a domácnost. Jejich zaměstnání bývají mnohem okrajovější; mají mnohem méně možností získat více zkušeností; jsou nuceny přestat pracovat, aby se starali o děti; jejich útlak vyostřuje jejich vykořisťování.
Jak útlak poznamenává podmínky pracujících, kteří náleží k utlačující části pracující třídy? Samozřejmě věří, že jsou to oni, kteří jsou vyšší ne tzv. podřadní pracující. Ale opravdu z toho těží? Bílí pracující v jižanských státech USA si myslí, že ano, protože vydělávají více než černí, mají lepší bydlení a tak dále. Ale bílí pracující vydělávají daleko více na severu USA, takže ve skutečnosti vydělávají černoši na severu více, než běloši na jihu.
To samé platí znovu pro vztahy mezi mužskými a ženskými pracovníky. On vydělává více než ona, takže on vydělává na jejím útlaku. Ale toto je velice povrchní pohled na situaci. Přemýšlejme o tom. Mužský pracovník napíše svému příteli: ,,Už si slyšel ty úžasné novinky? Moje žena dostává v práci pár šupů, školka nás stojí majlant, její zaměstnání je nejistý, je znovu těhotná a nemáme peníze na potrat. úžasný novinky!"
Pokud jedu v odporně špinavém vlaku, tak jako bílý muž dostanu sedadlo u okna. Žena a Róm dostanou sedadlo do uličky, ještě v horších podmínkách než já. Ale skutečný problém je v tom vlaku. Všichni musíme snášet ten samý vlak. Nemáme kontrolu nad strojvůdcem, který nás veze do propasti.
Nejutlačovanější části pracující třídy vždy odrážely nesmírné hrůzy kapitalismu. Trockij jednou napsal, že pokud chce člověk porozumět potřebě vytvořit novou společnost, musí se na svět dívat očima ženy. Pokud chce člověk porozumět úpadku a barbarství kapitalismu, musí se podívat na II. světovou válku očima žida. Pokud chce člověk porozumět dnešní povaze české společnosti, musí se dívat očima Rómů, kterým po několikáté vhodila v noci do bytu zápalnou láhev skupina nácků.
K dosažení jednoty mezi bílými a černými (asijskými, rómskými, atd.) pracovníky, musí bělošský zaměstnanec ve svém vědomí urazit kilometry dlouhou cestu ke svému černošskému spolupracovníkovi. K dosažení jednoty mezi mužskými a ženskými pracovníky se ten mužský musí namáhat, aby dokázal, že není součástí utlačovatelů. Lenin to v roce 1902 vyjádřil velmi jednoduše. Napsal, že pokud dělníci stávkují za zvýšení mzdy, tak jsou to jen odboráři. Jedině když začnou stávkovat kvůli násilnostem na Židech a studentech, potom jsou to opravdoví socialisté.
Stávka pomáhá bílým a černým pracovníkům přemoci rasismus. Stávka posiluje solidaritu a z toho důvodu má dopad dál, než jen na bezprostřední situaci. Duševní změna v pracujících je nejcennějším výsledkem stávky.Ale solidarita může začít na protirasistické demonstraci a vést k pocitu jednoty, který má dopad na pozdější boje v zaměstnání. Solidární mítink se zavražděným černochem Lawrencem v Londýně byl opravdu veliký, zaplněný rovnoměrně černými a bílými lidmi a nepochybně bude mít veliký dopad nejen na postoj milionů lidí k rasismu a náckům, ale bude také inspirovat narůstající solidaritu mezi pracujícími v celé radě jejich dalších problémů.
Stávka, kde vedle sebe stojí muži a ženy, pomáhá přemoci sexismus. člověk si vzpomene na Pařížskou komuny, kde ženy bojovaly tak odvážně a odhodlaně, což způsobilo, že britský novinář prohlásil, že pokud by všichni komunardi byli ženy, zvítězili by.
Tony Cliff, jeden z hlavních teoretiků a zakladatelů britské SWP (Socialistická dělnická strana – sesterská organizace Socialistické Solidarity), na mítinku v Londýně řekl: ,,Přijde revoluce a předsedou dělnické rady v Londýně bude mladá černošská žena, kolem 26 let, a bude to lesbička.‘‘ Vybral si tuto charakteristiku, protože přesně odkrývá ,,tabu‘‘ kapitalismu. Být mladý je špatné. Být černý je špatné. Být ženou je špatné. Být lesbičkou je špatné. Po mítinku k němu přistoupila mladá černoška a řekla: ,,To jsem já. Já jsem černoška, je mi 26 let a jsem lesbička.‘‘ A Cliff jí odpověděl: ,,Omlouvám se sestro, ale propásla jsi svoji šanci. Revoluce bude tak za 10 let, to budeš už příliš stará.‘‘ Samozřejmě to nemyslel vážně. Předsedou dělnické rady může být 70 let starý Ir, dědeček 15 dětí.
Revolucionáři musí být v nesmiřitelné a každodenní opozici proti všem formám útlaku. Bělošský revolucionář se musí stavět proti rasismu daleko více, než například rómský. Nežidovský revolucionář musí oponovat antisemitismu daleko více, než ten židovský. Mužský revolucionář musí absolutně netolerovat jakékoliv formy obtěžování nebo znevažování žen. Musíme být hlasem utlačovaných.