{mosimage}Od osudového Nového roku 1994, kdy Zapatistická armáda národního osvobození (EZLN) dobyla San Cristobal de las Casas, hlavní město mexického státu Chiapas, uplynulo dvanáct let a devět měsíců.
Nedávno zapatisté prolomili dlouhodobou izolaci. Pozvali levicové politické organizace, aby se  připojily k jejich „jiné kampani“. Zamýšlejí vytvořit širokou koalici v celém Mexiku.
Protiofenzívu mexické armády v polovině devadesátých let nezastavila ani tak jejich vojenská síla, jako spíše podpora globálních anti-kapitalistů. Požadavky zapatistů, zemi, svobodu, respekt, autonomii a spravedlnost, našly odezvu na mnoha místech planety.

Mexická armáda poté, co dobyla zpět některé důležité vesnice, ukončila ofenzívu, ačkoli „válka nízké intenzity“ pokračuje až do těchto dní.

Bylo uzavřeno příměří a vláda začala vyjednávat. Bylo dosaženo jistých dohod, včetně uznání komunit původních obyvatel.

Ale tlak těžařských a ropných nadnárodních společností, lačných vykořisťování zdrojů oblasti, vedl ke kolapsu těchto smluv.

Zapatisté se rozhodli ustoupit do Lacadonského pralesa a začali budovat svou „autonomii“, ignorujíc mexický stát.

Jejich pokusy spravovat „osvobozené oblasti“ inspirovaly anti-kapitalistické teoretiky jako

jsou John Holloway a Tony Negri.

Nyní ale klepe na dveře zapatistů realita. Začínají chápat, že život v paralelním světě je nemožný. Nemohou systém, jež na ně útočí, ignorovat – je třeba jej rozbít.

Míra chudoby se v Chiapasu nesnížila a ačkoliv zapatistické formy vlády byly v mnohém prospěšné, nyní je nutné propojení se zbytkem mexické společnosti. Zapatisté totiž nejsou schopni vyprodukovat vše, co potřebují k životu.

Pokračující snižování ceny zemědělského zboží jim stále více znesnadňuje nákup léků, šatů a nářadí. Zapatisté tedy odstartovali svou „jinou kampaň“ a vyzvali anti-kapitalistické skupiny k tomu, aby se zapojily.

Aliance existuje v zárodečné podobě. Může zahrnovat volební aspekt, ačkoli se zapatisté vyjádřili jasně, že to není hlavním smyslem uskupení.

Byly učiněny první kroky, jež by měly povzbudit tvorbu hnutí zdola, kde mohou sociální a politické organizace spojit síly nesektářským způsobem.

Tento politický obrat zapatistů je velice důležitý, protože ukazuje, že nemůže být politického úspěchu bez toho, aby se proti kapitalismu sjednotili pracující, studenti, zemědělci a chudí lidé.

Musí zdolat národnostní, regionální a ideologické bariéry, jež nás rozdělují a oslabují. Zdá se, že se zapatisté vydali právě touto cestou.

Tento článek se poprvé objevil ve španělštině v El Mundo Al Reves, sesterských novinách Solidarity v Uruguaji. Z britských novin Socialist Worker č. 1969 jej přeložil Martin šaffek.
Více informací na www.elmundoalreves.org.