Karel Košťál odešel po okuapci Československa v roce 1968 do Francie a tam zůstal. Jan Májíček se ho ptal na kampaň, která doprovázela francouzské referendu o euroústavě. Tento rozhovor vznikl na poslední chvíli, protože jsme se s Karlem Košťálem setkali jen pár dnů před vydáním tohoto čísla. Omluvte proto chyby, které se mohou v textu vyskytnout.

Ve Francii zvítězilo v kampani o euroústavě Ne. Jak kampaň probíhala a jaké byli argumenty proti?
Ve Francii jasně zvítězilo ne. 55% občanů hlasovalo proti ústavě, proti evropské liberální ústavě s rozdílem 2 ¾ milionů hlasů. Proti hlasovali kategorie občanů: dělníci 70%, nezaměstnaní 80%, komunisti 95%, zelení 70% a i socialisté 60%, navzdory tomu, že vedení Socialistické strany (v ČR ČSSD – pozn. red.) hlasovalo pro. Proti ústavě hlasovaly všechny sociální skupiny, kromě penzistů nad 65 let. Proti hlasovala i vysokoškolská mládež. Bylo to tedy ne jasné, masivní a hlavně levicové.
Argumentů bylo mnoho. Jednak demokratické, jednak sociální. Argumentem demokratickým a politickým bylo, že tuto ústavu napsala, vytvořila, nikým nevolená 112-ti členná skupina technokratů, tzv. mudrců, která si dovolila předložit ústavu pro 450 milionů evropských občanů s tím, že to je jediná možná ústava pro jedinou možnou Evropu na dalších padesát let. Toto francouzský občan odmítl.
Občané spatřili v této ústavě, kterou si ostatně velice dobře prostudovali – ve Francii bylo rozdáno 15 milionů výtisků – návod k ekonomické válce všech proti všem v Evropě, ekonomické válce mezi chudými a bohatými a ekonomické a sociální válce mezi bohatými zeměmi a novými zeměmi, které přistoupily k EU. Tomuto chtěli zabránit, protože francouzští občané jsou jednak proevropští a také se ukázali v této kampani jako solidární, bratrští a občanští.
Jak vypadal kampaň v praxi?   
Kampaň byla vedená Kolektivy proti evropské ústavě, které se pomalu ale jistě přeměňovaly na Kolektivy za jinou Evropu. Tyto kolektivy vznikaly od ledna, února letošního roku.Vzniklo jich celkem asi 900 po celé zemi a organizovaly kolem 2300 veřejných shromáždění proti evropské ústavě. To byla shromáždění, kam mohlo přijít 50 lidí na debatu, nebo to byly mítinky kam chodilo 5000 – 6000 lidí. My v Grenoblu, náš kolektiv měl 100 lidí, jsme zorganizovali přibližně 20 různých shromáždění a také 2 mítinky, na které přišlo pokaždé 2500 lidí.
Byly to mítinky sjednocené levice. V tomto kolektivu jsme byli my ,,neposlušní“ socialisté, přidali se komunisté, přidala se LCR (League Communiste Revolutionaire, radikálně levicová strana – pozn. red.), ATTAC (sdružení za zdanění příliš rychle se přesouvajícího kapitálu – pozn. red.) a přidali se odboráři. To znamená, že na každém mítinku byli mezi řečníky lidé z tohoto spektra. Skutečné sjednocená levice. Co žiji ve Francii jsem něco podobného neviděl a nezažil. Byla to úplně jiná situace, která vznikla. Bylo to prostě kolektivní Ne francouzské levice liberální ústavě, což možná znamená nové časy pro francouzskou a evropskou levici.
Jak vypadá situace po skončení vítězné kampaně? Jaký měla pro vás význam?
Jestliže tvrdíme, a máme pravdu, že francouzský levicový lid se probudil, tak se probudila také francouzská levice. Zavládla velice dobrá nálada. Samotný 29. květen byl výbuch radosti. Myslím, že jsme udělali velký kus práce a nyní se klade otázka co dál? Nesmíme si nechat toto vítězství ukradnout, protože liberální elity v zemi, včele s francouzským prezidentem Chiracem, se tváří, jako by se nic nestalo, jako by liberální Evropa musela pokračovat, jako kdyby říkali, že stejně jiné cesty není. Francouzský prezident sice v pohnutých hodinách večerních 29. května řekl, že slyšel hlas francouzského lidu, ale do 48 hodin jmenoval ještě liberálnější vládu, než byla před tím. Francouzský levicový lid má dojem, že si z něj dělají legraci. My si nenecháme toto vítězství ukradnout. Pokusíme se založit novou platformu, novou levici, nové hnutí, novou levicovou stranu.
Co podle tebe znamená francouzské Ne pro lidi v Česku?
Francouzské levicové Ne znamenalo, jak jsem již řekl, Ne nedemokratické konstrukci Evropy, znamenalo Ne demontáži sociálního státu, Ne demontáži sociálních výdobytků. Jinými slovy je to ANO jiné Evropě, je to ANO spravedlivější Evropě, je to ANO Evropě, kde bude vládnout více sociálna, více sociální spravedlnosti, více bratrství mezi národy, kde nebude vládnou konkurence.
Čeští občané nejsou konkurenčními občany francouzských námezdně pracujících, to jsou bratři. My jsme internacionalisti. Považujeme české občany za bratry. Již Velká francouzská revoluce říkala, a k tomu se stále hlásíme, že francouzský lid otevírá dveře a náruč bratrským národům Evropy a náruč zavřel pouze tyranů.
V roce 1968 jsi utekl z okupovaného Československa a přijel si do Francie. Jak na tebe působila atmosféra té doby?
Rok 68 byl skvělý. To byla skvělá epocha. Já jsem přišel do Francie až na začátku září 1968, čili jsem tady viděl intervenci vojsk Varšavské smlouvy. Já jsem tedy neviděl na vlastní oči květnové a červnové bouře, ale zažil jsem dobu poosmašedesátnickou, která byla stejně skvělá a stejně strhující jako doba v květnu a v červnu. Mládež se tehdy probudila, chtěla měnit svět a to se mi hrozně líbilo. Právě proto jsem v této zemi až dodneška zůstal. V průběhu té kampaně proti euroústavě jako kdybych zase viděl něco z toho roku 68. Viděl jsem opět mládež, která chce měnit svět, měnit Evropu. Ten vítr toho osmašedesátého roku tady opět zavál.
Jaký by byl tvůj vzkaz lidem v Česku?
Já bych chtěl říct, že Francie je přední ekonomická a politická velmoc Evropy a v této zemi 29. května, znovu opakuji, 15,5 milionů občanů řeklo STOP liberálně kapitalistické Evropě. Jinými slovy Francie, jakožto velká evropská země, se dává na jinou cestu, než je cesta liberální kapitalistické Evropy. Já si myslím, že by se lidé v ČR měli zamyslet nad tím, co se 29. května stalo. Francie se vydá na jinou cestu, na spravedlivější společnosti, spravedlivější Evropy. Tento emancipační prapor, prapor jiné Evropy, jsme my, francouzští socialisté, vztyčili.
V Česku se chystají volby a slyšel jsem, že nástup Modré šance ODS je nezastavitelný. Já tady nebudu nikomu radit, ale řekl bych toto. Jestliže tady ODS zvítězí, tak bude chtít strhnout Českou republiku na úplně jinou cestu. Jestliže ODS bude chtít všechno zprivatizovat, jestliže bude chtít demontovat sociální stát, jestliže bude chtít privatizovat nemocnice, školy atd., tak se Česká republika octne v situaci, kdy půjde úplně jinou cestou než půjde Francie. Může nastat rozpor. Na jedné straně občané Francie, kteří jdou cestou k větší sociální spravedlnosti a na druhé straně občané České republiky, která by se přihlásila k sociální nespravedlnosti a demontáži sociálního státu. Myslím si, že nad tím je třeba se zamyslet. A vůbec si nemyslím, že Modrá šance je nepřekonatelná a nezastavitelná.