Nezaměstnanost, pojem který dnes straší tisíce pracujících lidí na celém světě od USA přes Japonsko, Indii, africké státy až k Evropě. Nezaměstnanost je normálním průvodním jevem „tržního hospodářství“. Mít práci má v tržním kapitalismu velkou hodnotu. Pracující žijí v neustálém strachu, že o svou práci přijdou. Tím je kapitalista zbaví důstojnosti a práva na slušnější život..

V našem státě zkrachovalo v posledních deseti letech desítky velkých podniků, které zaručovaly práci tisícům dělníků. Totalitní režim (státní monopolní kapitalismus) dokázal sice zaručit práci masám pracujících, avšak jejich práce byla mnohdy neperspektivní, neužitečná a jim samotným odcizená. Stejně jako dnes pracující věděl, že nepracuje pro sebe, ale pro někoho „tam nahoře“.Ani dnešní systém není schopen dát člověku možnost uplatnit své schopnosti ve smysluplné činnosti. Pro  tržní kapitalismus je v určitém smyslu výhodné, když existuje armáda nezaměstnaných, schopných kdykoliv nahradit vyhozeného člověka (například v Teplicích je počet uchazečů na jedno pracovní místo 66,5 !! - údaj z konce dubna). Nevýhodné je to pro vládnoucí třídu jen tím, že platí daně, ze kterých se poté vyplácí sociální dávky nezaměstnaným (je to opravdu velice málo na jednoho člověka – míru dávek pocítilo mnoho z nás na vlastní kůži).

Situace je děsivá nejen v našich končinách, ale i jinde ve světě. Například v Rumunsku nebo v Rusku jsou oblasti, kde nezaměstnanost dosahuje 60%. Na Slovensku je situace také mnohem horší, než v české republice. Z našich oblastí je na tom samozřejmě nejhůře Ostravsko, Mostecko, Karvinsko.Ve všech těchto oblastech zkrachovaly velké podniky a o práci přišlo tisíce dělníků s téměř žádnou nadějí na novou práci. Rodiny s dětmi se náhle octly na hranici životního minima. Například svobodná matka bez práce se často ocitá v situaci, kdy nemůže svému dítěti koupit před zasláním peněz ani jídlo a šetří doslova každou pětikorunu. Je těžké uživit se jako nezaměstnaný, natož uživit rodinu s dětmi. V této situaci se ocitá v dnešním světě více a více lidí.

Osobně pocházím z ústeckého kraje, takže znám zdejší situaci nejlépe.V mém kraji se neustále hroutí důlní a strojírenské podniky (Děčín, Teplice, Bílina, Most, Jirkov, Chomutov…). Akcie některých podniků koupili zahraniční „investoři“  a vše se zdá být jeden velký podvod. Dělníci se neustále příšerně bojí o práci, výplaty se zpožďují a probíhá neustále propouštění. Velkou ránu těžbě uhlí v kraji zasadila i výstavba atomové elektrárny Temelín, která způsobila, že uhlí již není tolik potřebné. Systém výroby pro zisk není schopen lidem dát jinou práci a rekvalifikovat je. Je to zde otázka generací. Jednou synové a dcery důlních dělníků budou vyškoleni pro jinou práci než v důlním průmyslu a budou moci začít pracovat v jiných odvětvích, avšak pro vyházené dělníky z Mostu, Bíliny apod existuje jen minimální šance na novou práci. I jejich synové a dcery budou však pracovat za podobných podmínek jako jejich rodiče. Až se v kapitalismu obrátí trh někam jinam, tak opět ztratí  svou mizerně placenou a odcizenou práci a ocitnou se na podpoře a jen s malou nadějí. Toto je neustálý kolotoč tržního hospodářství. Krize a nadvýroby, chvíli hlad, chvíli přijatelná spokojenost, jednou válka, potom řeči o míru a lidskosti, pořád lži a nikdy pravda.

Petr ševčík